Letohrad
Tomáš Garique Masaryk v Kyšperku 1929. Masaryk a Kyšperk (Letohrad)
V roce 1904 pořádala učitelská jednota „Komenský“ a „Janů“ (dle jména známého proslulého pedagoga a ředitele měšťanské školy v Žamberku) ve Výprachticích universitní extenze, na nichž přednášeli:
1. Dr. Schrutz 17. dubna v Kyšperku: Jak se léčilo dříve a dnes
2. Dr. Drachovský 24. dubna v Jablonném: O daních
3. Dr. Masaryk 1. května v Kyšperku: O Karlu Havlíčkovi Borovském
4. Dr. Tille 8. května v Jablonném: O Boženě Němcové
5. Dr. Gruber 12. května v Kyšperku: Hospodářství a sociální přehled 19. století
Masarykova přednáška byla konána v sále hostince u Kamínků. Profesor Masaryk byl přesný, nikdy nenechal na sebe čekati. Jakmile vykročil do přední místnosti, zamířil k pořadatelům, podal jim ruku a chvíli s nimi rozmlouval. Návštěva byla veliká. Hilsnerova aféra byla ještě v živé paměti a proslýchalo se, že se něco chystá.
Masaryk počal mluviti svým klidným, poutavým způsobem a tehdejší národní socialista Jan Kabelka (známý křikloun a alkoholik) počal různými výkřiky přednášejícího vyrušovati. Masaryk pronesl klidně ještě několik vět, a když Kabelka neustával a byl pořadatelstvem vystrkován z místnosti, učinil pomlčku, až se posluchači uklidní, a pak pokračoval dále, jakoby se nic nebylo stalo. Kabelka odcházel z hostince s hanbou a ještě na ulici si odlehčoval různými nadávkami.
V upomínku na tuto Masarykovu přednášku byla později umístěna pamětní deska na staré radnici č.p. 56 vedle fary na náměstí.
Do Kyšperka Masaryk jezdíval na nákupy. Byl zde Hlaváčův partiový obchod, kde se dalo levně nakupovati. Masarykovi peněz nezbývalo, a proto zde kupoval někdy i na úvěr. Často sedával před obchodem na prázdných bednách. Hlaváč do své knihy nezapisoval jeho jméno, nýbrž psal pouze „vousatý profesor“.
V Kyšperku bydlela po několik roků na letním bytě paní Marie Bezděchová, vdova po radovi zemského soudu v Praze. Byla tetou předchůdce okresního inspektora pana Josefa Štěcha. Paní Bezděchová chodila často na procházky, a tak se někdy stalo, že pan inspektor nebo jeho paní přišli jí navštíviti, nebyla doma. Proto si obě strany udělaly svým důvěrníkem pana Fr. Skálu, aby jim zprostředkoval vzkazy, bral a uschovával balíčky a podobně. Tato paní Bezděchová bydlela po osm let v témže domě a v téže chodbě s Masarykovými. Velmi krásně a poutavě o nich vypravovala, též o paní Masarykové. Vypravovala, jak často se Masarykovým nedostávalo, poněvadž Masaryk podporoval mnoho chudých studentů.
Kyšperk měl Masaryk rád, poněvadž tu měl mnoho stoupenců. Jeho osobnost propagovali hojně i místní studenti. Ovšem, jak tomu již bývá, Masarykova vzrůstající popularita dráždila i reakci.
V roce 1911 byla založena místní organisace české strany pokrokové (realistické) a počet členů brzo dosáhl počtu 120.
Po prvé světové válce byla ze všech nejdříve dokončena parcelace velkostatku zdejšího. President Masaryk chtěl ji shlédnouti osobně a ze svého vlastního popudu nabídl městu návštěvu. Bylo to v roce 1923.
Vše bylo již do podrobností připraveno, uvítací proslov kanceláří schválen, ale bohužel president onemocněl znenadání trombosou a návštěva musela býti odložena na pozdější dobu.
Bohužel, že k ní však pro jiné zaneprázdnění presidenta nedošlo. Bylo to asi v roce 1929, kdy se Masaryk vracel ze svého letního pobytu v Židlochovicích na Moravě a chtěl se zastaviti v Německé Rybné. Z Moravy měl přijeti do Ústí nad Orlicí zvláštním vlakem a odtud pokračovati automobilem. Při té příležitosti nám nabídl, že by z Ústí jel přes Kyšperk na státní silnici v Šedivci a Kyšperkem že by projel volným krokem. Zastávka a jakékoliv proslovy zůstaly vyloučeny.
Zprávu dostal Kyšperk o tři hodiny předem, ale přece bylo vzbouřeno celé okolí. Přišli krojovaní Sokolové, hasiči, školní děti a ohromné množství obecenstva, takže se utvořil hustý špalír od mostu v Jankovicích až na Šedivskou silnici za dvorem. Okolní jednoty hlásili již svou účast i místní členstvo se dotazovalo, ale starosta místní jednoty Josef Vrbický účast jednoty odmítal. Tehdejší náměstek starosty Sokola pan Fr. Skála volal pana Vrbického telefonicky a kategoricky mu prohlásil, že svolává jednotu proti jeho vůli, a ať si sám dělá, co chce.
Členstvo se dostavilo téměř všechno. Všichni stáli ve špalíru, zbývalo pouze několik minut do příjezdu, a tu neočekávaně v tichosti přišel zadem také starosta jednoty. S ním přišel ještě Jan Hubálek, který chvilku před tím prohlásil: „Neviděl jsem Franz Josefa a jsem živ a nemusím viděti ani Masaryka!“. Jejich jednání samozřejmě členství jednoty pobouřilo. Tak se vyznamenali tehdy dva pochybní sloupové skomírající tehdejší národní demokracie.
Masarykova smrt, celý národ truchlil. Na všech domech byly na znamení smutku vyvěšeny černé prapory. Jedině důsledný Josef Vrbický černý prapor nevyvěsil a v den Masarykova pohřbu, kdy byl vyhlášen klid práce, přinutil své dělníky ve své zámečnické dílně pracovati. Pobouření ve městě bylo proto ohromné.
Při posledních rozhovorech národní fronty s obecenstvem v Kyšperku mluvil za Sokola p. Fr. Skála, jako předseda správní komise místní jednoty. Zdůraznil, že dnešní reakce, která se dnes dovolává Masaryka a Beneše, nemohla jim za jejich života přijíti na jméno. Ten samý, ale obrácený poměr má k Tyršovi. Přednášíme dnes jeho ideu právě tak, jako před třiceti, čtyřiceti lety. Tehdy Tyršovi tleskali a dnes křičí, že jeho nauka je komunismem.