Vyhledávání

Dusíkovo divadlo v Čáslavi

01 exteriér

Čáslavské Dusíkovo divadlo, pojmenované po slavném rodáku a významném hudebním skladateli

Janu Ladislavu Dusíkovi, je jednou z nejstarších divadelních budov v Čechách a na Moravě. O jeho vybudování rozhodla v květnu 1867 Jednota divadelních ochotníků a divadlo bylo slavnostně otevřeno v únoru 1869. Stavba prošla za svou historii celou řadou úprav a přestaveb, z nichž nejdůležitější byla obnova po zničujícím požáru v roce 1923.

Složité provozní vazby a nedostatečné zázemí vedly k rozhodnutí zahájit poměrně výrazné stavební úpravy v letech 2011–2012.  V rámci I. a II. etapy rekonstrukce byla realizována přístavba s Novou scénou o kapacitě 165 osob a v letech 2016–2022 se postupně v období divadelních prázdnin (občas prodloužených) přistoupilo k obnově fasád, vstupního foyer, šatny pro diváky a hlavního sálu. Byly řešeny i stavebně technické problémy objektu. Nejvýraznějším zásahem v exteriéru – kromě dostavby v divadelním dvoře – bylo redefinování barevnosti fasád. Přístavba na původní složitou situaci reagovala neutrálním světle šedým odstínem a výraznou profilací štukové fasády s motivem pilového listu. Nicméně až nyní, kdy jsou historické části v monochromním světle žlutém až kávovém tónu doplněném teracovým soklem, získal celý komplex na logice i eleganci. Odlišeno je tak pouze historické od nového, a to v nekontrastních, ale přesto zřetelně jiných barvách. Ve vnitřních prostorách došlo především k dokončení harmonického propojení historického foyer s foyer v přístavbě a téměř pietní obnově sálu.



Janu Ladislavu Dusíkovi, je jednou z nejstarších divadelních budov v Čechách a na Moravě. O jeho vybudování rozhodla dne 5. května 1867 místní Jednota divadelních ochotníků.

Když v květnu 1868 poklepávali František Palacký, Bedřich Smetana a další význační mužové na základní kameny pražského Národního divadla, v Čáslavi už probíhaly dokončovací práce. V říjnu 1868 byla stavba zkolaudována a divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. února 1869.

Roku 1888 začala první rozsáhlejší přestavba budovy divadla, která měla sloužit hlavně zvýšení bezpečnosti diváků i účinkujících – nad jevištěm byl vybudován ohnivzdorný strop, byla přistavěna boční schodiště a zřízeny únikové východy. Komfort byl pozvednut zavedením doposud chybějícího vodovodu. Druhé přestavby se divadlo dočkalo v roce 1911. Jednalo se o výměnu dřevěných konstrukcí galerií za železobetonové, zděné oddělení jeviště od hlediště a místo plynového bylo zavedeno osvětlení elektrické.

1. ledna 1923 ale postihl divadlo devastující požár, po kterém zbyly z budovy pouze ohořelé obvodové zdi. Už 16. ledna 1923 se sešlo členstvo Jednoty divadelních ochotníků a usneslo se „všemi prostředky působiti k tomu, aby Dusíkovo divadlo bylo opětně co nejdříve postaveno“.

Divadlo, obnovené podle plánů místních architektů Skřivánka a Svobody, bylo otevřeno 16. března 1924 slavnostním představením Jiráskovy Lucerny. Další větší stavební úpravy proběhly v dubnu 1930, kdy místní ochotníci získali nové místnosti pro šatnu, knihovnu a rekvizitárnu.

V roce 1946 předložili architekti Antonín Paluska a Jaromír Jirásek návrh radikální a velkorysé přestavby, který však, vzhledem ke své náročnosti, nebyl nikdy realizován. S čáslavskými ochotníky v té době spolupracoval jeden z nejslavnějších čáslavských rodáků scénograf Josef Svoboda. Jednou z jeho prvních výprav byla pohádka Boženy Němcové O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Klicperův Hadrián z Římsů a Tylova hra Paní Marjánka, matka pluku, kde „použil moderní techniky při scénické výpravě“. Zřejmě se jednalo o projekci.

Po únoru 1948 byla čáslavská Jednota divadelních ochotníků zrušena a stala se divadelním odborem ZK ROH závodů Kosmos. Od roku 1955 čáslavští ochotníci vystupovali jako Ochotnické divadlo Domu osvěty – avšak zájem o ochotnická představení nebyl valný a tak 24. dubna 1965 byla činnost ochotníků v Čáslavi ukončena. Dusíkovo divadlo, tehdy Městské kulturní středisko, však nadále sloužilo různým kulturním a společenským akcím.

V roce 1995 proběhla další rozsáhlá renovace budovy, zahrnující kompletní rekonstrukci elektroinstalací, výměnu jevištních tahů a podlahy jeviště a vybudování sociálního zázemí v šatnách pro účinkující. O šest let později na tuto renovaci navázala oprava vnějšího pláště divadla, výměna oken v historické budově a částečná oprava střechy.

V letech 2011–2022 prošlo divadlo největší stavební úpravou od rekonstrukce po požáru v roce 1923. Projekt zpracovala brněnská architektonická kancelář Burian – Křivinka pod vedením architekta Aleše Buriana ve spolupráci s Radkou Neumanovou.

Projekt byl kvůli rozsahu, finanční náročnosti i snaze o co nejmenší narušení divadelní sezóny a provozu etapizován. Po stržení přístavků ve dvoře divadla byla vybudována přístavba s komorním sálem pro 165 osob, tzv. Novou Scénou, nové prostory pro expozice výstav, divadelní kavárna, nové šatny pro účinkující a nové sociální zázemí pro diváky. Zmodernizována byla i většina technických zařízení v budově, především kotelna a strojovny vzduchotechniky. Výrazná je především struktura fasády s profilovanou omítkou a napětí mezi prosklenou fasádou nového foyer a historickou divadelní budovou. Klub Za starou Prahu udělil projektu dostavby divadla první cenu v roce 2015.

Přístavba byla uvedena do provozu v roce 2012 a na další stavební práce čekalo divadlo do roku 2016, kdy se přikročilo k obnově fasády, vstupního foyer, šatny pro diváky a vybavení divadelního baru. V rámci této etapy byly řešeny i stavebně technické problémy objektu – část zdiva byla sanována proti zemní vlhkosti a staticky narušené východní nároží bylo podchyceno mikropilotáží. Po dohodě s pracovníky památkové péče došlo i k výraznému přehodnocení barevnosti objektu, které je v současnosti takřka monochromatické, jemně barevně je odlišena pouze přístavba (teplý odstín světle šedé) od historických částí budovy (světlá žlutobéžová).  Původní barevnost byla následující: hlavní budova měla narůžovělý nátěr, kdežto část zvaná Beseda byla pojata kontrastně v oranžové barvě na plochách a světle žlutou barvou na všech prvcích členících fasádu.

Přístavba na situaci nejprve reagovala neutrálním světle šedým odstínem a výraznou profilací štukové fasády s motivem pilového listu. Nicméně až po opravě historických fasád došlo ke sjednocení komplexu, kdy divadlo i Beseda dostala monochromní světle žlutý až kávový odstín doplněný teracovým soklem a celek tak získal na logice i eleganci. Odlišeno je nyní tedy jen „staré od nového“, a to v nekontrastních, ale přesto zřetelných tónech.

 

Drobné zásahy jdou vstříc veřejnosti i v exteriéru – na budově jsou rozmístěny nové podsvícené vitríny s divadelním programem, nad současným hlavním vstupem je nová markýza, která jasně definuje změnu situace, kdy původní hlavní portál byl vybudováním nižšího křídla foyer lehce odsunut na druhou kolej.

Závěrečná fáze obnovy se týkala samotného hlavního divadelního sálu. Kromě stavebních prací zahrnujících rekonstrukci elektroinstalace, doplnění systému EPS, položení nových koberců probíhaly v sále i rozsáhlé restaurátorské zásahy. Pod vedením restaurátora Jakuba Tlučhoře byly kompletně opraveny všechny štukové prvky, Marek Hein měl na starosti opravy historických dveří a firma RENO DESIGN pak repasi stávajících divadelních sedaček a výměnu čalounění. Došlo i k zásadní obměně divadelní techniky – světelné i zvukové.

Na jaře 2022 byla v již opravené budově zahájena 152. divadelní sezóna, čímž se završil příběh rekonstrukce plánované ředitelkou Evou Albrechtovou již od roku 2008.

Milým navázáním je čerstvě dokončený projekt rekonstrukce malované historické opony dle návrhu akad. malíře Antonína Růžičky. Opona je rámována výrazným dekorativním ornamentem ve formě pletených barevných pásů – provazů, připomínajících keltský nekonečný uzel. Střed malby zabírá panorama města Čáslavi s pohledem přes Podměstský rybník. Opona byla před zásahem v poměrně špatném stavu kvůli nevhodnému uložení na půdě divadla a následnému působení v expozici městského muzea, kdy z prostorových důvodů musely být okraje trvale přehnuty a založeny. Obnovy opony se ujala restaurátorka Lucie Janečková Matějková a 13. ledna dojde k jejímu slavnostnímu odhalení a návratu na jeviště divadla.

PLÁNOVANÉ VYUŽITÍ OBJEKTU

 

Divadelní budova bude nadále sloužit svému původnímu účelu, protože mimo jiné už v zakládací listině je uvedeno, že „nikdy nesmí se použíti domu tohoto k účelům jiným, než jaké mu vytknuty jsou“. Nicméně postupná rekonstrukce památky kromě zvyšování komfortu diváků i účinkujících, postupně rozšiřuje i možnosti kulturního života. Především výstavbou Nové scény s kvalitní akustikou se provozovateli otevřely dveře k pořádání širšího spektra akcí (koncerty, přednášky, spolkový život, módní přehlídky a v neposlední řadě i zasedání zastupitelstva). I zpřístupnění divadelního dvora a zřízení nové kavárny nabídlo adekvátnější zážitky než původní hostinec 4. cenové skupiny, kterým byla divadelní budova „vybavena“.

Prostory historického foyer zase nabídnou kromě zkvalitnění stávajících provozů – šatny a baru na I. balkóně – i harmonické propojení s novým foyer v přístavbě. Oba prostory pravidelně hostí dvě velké výstavy ročně – připravované s kurátory Galerie středočeského kraje GASK – a doplňují tak návštěvu divadelních představení o novou vrstvu.

ZDROJE FINANCOVÁNÍ

Přístavba a rekonstrukce technického zázemí divadla – I. a II. etapa

Investor: Město Čáslav z vlastních zdrojů + částečně dotace EU

Náklady: 12.056.585,- Kč s DPH (Město Čáslav) + 77.330.678,- Kč s DPH (dotace EU) – Regionální rada soudržnosti

Obnova fasád a diváckého foyer – III. etapa

Investor: Město Čáslav z vlastních zdrojů

Náklady: 11.647.105,- Kč bez DPH

Obnova divadelního sálu – III. etapa

Investor: Město Čáslav z vlastních zdrojů

Náklady: 10.725.978,- Kč bez DPH

ZÁVĚREČNÝ KOMENTÁŘ A ZDŮVODNĚNÍ PŘIHLÁŠKY

Budova Dusíkova divadla je čtvrtým nejstarším kamenným divadlem v Čechách, z toho prvním „venkovským“ (mimopražským). Je výrazným dokladem kulturního života regionů, kdy vzniklo z potřeb a snů místních ochotníků, kteří překonali těžkosti spojené s financováním stavby, nevzdali se ani po kompletní devastaci svatostánku ničivým požárem roku 1923 a divadlo v krátké době důstojně obnovili. Jeho cesta do 21. století vedla přes časově náročnou rekonstrukci, která potvrdila status divadla jako živého organismu, který se neustále kulturně i stavebně rozvíjí a v životě malého města má své nezastupitelné místo.

Přístup k rekonstrukci byl v cenných částech objektu takřka pietní, kdežto přístavba se jasně hlásí k době svého vzniku materiály i tvaroslovím.

Při přípravě projektu byla provedena řada průzkumů – především stavebně technický, stavebně historický (který mimochodem odhalil do té doby nezpracovanou pohnutou stavební historii), průzkumy restaurátorské. Celou dobu byly cenným podkladem pro rozhodování, ale i díky otevřenému přístupu pracovníků památkové péče nebyly vykládány rigidně. Bylo tak možné odlišit opravdu hodnotné jádro a prvky budovy od spousty nefunkčních úprav, které přinesl čas. Ty bylo posléze možné odstranit či redefinovat. Obecně se dá říct, že byly zachovány všechny cenné prvky a konstrukce. Některé již zmizelé detaily obnoveny a doplněny (teracové podlahy ve foyer v přízemí, madla dveří do sálu, ozdobné linky kolem portálu nalezené až po odstranění výmalby apod.).

Naproti tomu balastní prvky byly nekompromisně odstraněny. To se týká především objemového řešení v divadelním dvoře, kdy velké množství nesourodých přístavků uvolnilo místo soudobé přístavbě, ale i celkové barevnosti objektu, která byla přeřešena. V nové hře světla a stínů vyniknou propracované kufsteinové maskarony a vlysy, kamenná pamětní deska J. L. Dusíka na hlavním portálu i výrazné pilastrové členění fasády.

Obecně se dá říct, že byly zachovány všechny cenné prvky a konstrukce. Některé již zmizelé detaily obnoveny a doplněny (madla dveří do sálu, ozdobné linky kolem portálu nalezené až po odstranění výmalby apod.).

 Celý proces obnovy této památky byl dlouhodobou záležitostí a velkým dobrodružstvím, jehož výsledkem je fungující veřejná stavba a zároveň dochovaná památka, která je kulturním srdcem města.

 


Dusíkovo divadlo v Čáslavi

05 foyer

05 foyer

 
04 divácká šatna

04 divácká šatna

 
01 exteriér

01 exteriér

 
02 pohled ze dvora

02 pohled ze dvora

 
04 2 foyer

04 2 foyer

 
03 hlavní sál

03 hlavní sál

 
04 1 foyer

04 1 foyer

 
03 1 hlavní sál

03 1 hlavní sál

 
03 2 hlavní sál

03 2 hlavní sál

 
05 Nová scéna

05 Nová scéna

 
02 přístavba

02 přístavba

 
 
Vytvořeno 12.1.2023 21:02:40 - aktualizováno 12.1.2023 21:51:22 | přečteno 23x | kveta.vitvarova